určitého dokladu, teprve z konce diluvia, z doby přechodní známa jest opět řada dobře prozkoumaných nalezisť. Jsou to hlavně jeskyně rozložené na obou březích Dněpru, které zkoumal a popsal prof. V. B. Antonovič.6") Jeskyně tyto jsou uměle vyhloubeny ve hlinitých pahorcich a táhnou se po březích Dněpru od ústí Pripetu až k ústí Tjasminu. Některé byly obývány mnichy ještě za dob historických. Prof. Antonovič našel do r. 1876 na nevelkém prostranstvi sta verst od Mežigorja ku vsi Monastyree 45 jeskyň, mezi nimiž v 7 zachovaly se stopy obývání lidského. Nejvice jich bylo u kirillovského monastýru severně od Kijeva. Byly plny odpadků kuchyňských: kosti ssavců (koně, vepře a tura), ryb, ptáků a říčních měkkýšů. Vedle hrubých kamenných nástrojů (hlazené chybí úplně) našly se však již střepy nádob. Proto je klade Uvarov zase do doby přechodní, a právě tak i řadu přirozených jeskyň, které odkryl na Krimu K. S. Merežkovskij u Jalty, u vsi Sjurjenu, na březích ř. Belkeku a Kači, dále jeskyně na svazích Čatyr-dagu, hlavné slavnou Tisicihlavou (Тысячеголовая). Některé z nich byly obydleny v této době člověkem, některé pouze zvířaty. Nástroje jsou nehlazené, za to se již vyskytují střepy nádob. Merežkovskij sám klade část jich do doby madeleinské a jeskyni u Simferopolu, kde nalezl pazourky s kostmi mammutími, do doby moustierské.

O nálezech balkánských nelze dosud mluviti. V Dalmacii našel více nalezišť z doby diluvialni J. Szombathy, ale dosud o nich zprávy nepodal. I v Bosně je více jeskyň s nánosem diluvialním neprozkoumaných. V Bulharsku našel r. 1891 S. Jurinič kosti lidské vedle střepů, nástrojů kamenných a sporých zbytků soba a medvěda jeskynního v jeskyni zvané „Polički“ u Gabrova. Náleží to však době podiluvialní. “ ')

Z tohoto přehledu jednotlivých nálezů evropských pokusíme se nyní shrnouti vše, co nám mohly různé památky sděliti, v povšechný obraz kultury evropského člověka z doby diluvialni. Do podrobnosti nezajdeme, také jsme se zmínili již o mnohém během předešlého výčtu; jde nám jen o to, předvésti několika hrubými rysy, jak palaeolithický člověk žil, a jaký byl stupeň jeho vzdělanosti.

Průměrný stav jeho kultury podobal se celkem kultuře nejnižších kmenů primitivních, kteří dosud na zemi žijí. Někde diluvialní člověk, jinde tito v předu jsou, celkový průměr však jich nedostihuje. Člověk chodil bezpochyby nabý, spal pod stromy nebo pod širým nebem. Jen v době nepohody, v zimě, anebo v době, kdy celé podnebí Evropy značně se ochladilo, utikal se pod ochranný krov jeskyň a počal se odívati. Zajimavo jest, že typy nástrojů, které charakterisují dle G. Mortilleta teplejší dobu předledovou, nepřicházejí v jeskyních. Za to jsou tu hojné ku př. ve Francii typy moustierské, hlavně nástroje příhodné ku odírání koži. Proto klade Mortillet dobu moustierskou do doby ledové. Za ní žil člověk v jeskyních a počal si škrabadly upravovati zviřecí kože k oděvu. Že je dovedl již aspoň na konci doby diluvialní sešívati, patrně pomocí šlach a řemínků, svědčí kostěné jehly z nalezišť madeleinských (srov. obr. 18.). Že by byl znal pletení nebo docela tkaní látek, toho dosud

dokladů neznáme.

Hlavním zaměstnáním a hlavním prostředkem k výživě byl člověku diluvialnímu lov. Evropské lesy, planiny a stepi poskytovaly aspoň v určitých krajích velké množství všeliké zvěře. Dokud bylo zvěře dosti, necítil člověk potřeby zásobovati se jí, a nedošlo také k novému stupni společenského života: k pastýřství a stavbě pevných příbytků. Nemáme dokladů proto, že by byl člověk tehdejší již pastýřem. Piettovy a Woldřichovy domněnky jsou možný, ale důkazu určitého není. Chov domácich zvířat a orba byly tehdy dle všeho neznámy.

Lovilo se asi vše, co přišlo do rány; veliká zvířata, na něž dřevěný oštěp nebo hrubý mlat z pazourku nestačil, přemohl člověk snadno Istí. Mammuty a nosorožce chytal asi do hlubokých jam, kde je pak bezbranné snadno usmrcoval (srov. obr. 38.). V některých krajinách bylo v jistých dobách hlavním předmětem lovu jedno zvíře význačné, tak na př. v Solutré kůň, jinde (hlavně později) sob. Jedna rytina z této doby nám dosti živě představuje lov na zubra (z Laugerie-Basse). Celkem se dle Mortilleta lovilo na 70 druhů ssavců a asi 50 druhů ptákův.

Také ryby a jiná vodní zvířata dovedl člověk již tehdy chytati pomoci oštěpů, udic a harpun (srov. obr. 18.). Jest velmi pravděpodobno, že se na jakýchsi primitivních lodicích, bezpochyby na kmenech, pomocí ohně vyhloubených, odvažoval dosti daleko od břehu na širé moře. Rivière určil v nálezech jeskyň mentonských 50 druhů ryb, z nich 10 mořských. Ze zvířat požíval člověk masa a tuku z dlouhých kostí. Spousty těchto kosti po délce úmyslně rozštípaných, jež nacházíme v nálezech, jsou nejlepším svědectvím toho, že tuk z nich platil v celé tehdejší Evropě za lahůdku. Maso samo poživalo se většinou asi syrové. Že je však dovedli péci v ohni na rožni nebo na plochých, žárem rozpálených kamenech, svědčí časté opálení kostí. Jisto jest, že diluvialni člověk nejen oheň znal, ale dovedl ho i pro domácí potřebu využitkovati. Zbytky okrouhlých ohnišť přicházejí často ve vrstvách tohoto stáří. Oheň rozněcoval buď křesáním pazourků, při čemž silná jiskra snadno dovede zapálit suchý mech, nebo rychlým třením dvou dřev o sebe.

Mnohokráte se již mluvilo a hádalo o tom, byli-li diluvialní naši předkové lidojedi. 62) Positivních dokladů pro to není, ale pravděpodobných celá řada. Na to ukazují nálezy v jeskyních chauvauxských u Namuru (duté kosti rozpoltěné za dosažením tuku) v několika jeskynich francouzských, v dolmenech lozèrských, nálezy v jeskyni na

Palmarii, u Peniche bliže Lissabonu, u Holzenu v Brunšvíku a jinde.

Jsou mnozi, kteří v těchto nálezech nevidí určitých dokladů lidojedstvi (Cartailhac, Virchow). Ale máme-li na mysli, jak jest tento zvyk u primitivních národů rozšířen a jak povstává zcela přirozeně z různých podnětů, nejčastěji

.

Obr. 39. Australci hotovici si kamenné nástroje (dle Lubbocka).

z animistických názorů náboženských, není třeba tak tvrdošíjně ho upirati i prvotním obyvatelům Evropy, jak se dosud velmi často stává. Vždyť máme i historické zprávy o tom, že zde panovalo lidojedství ještě na počátku doby historické. Také více neolithických nálezů vzbuzuje právem podobné domněnky (i v Čechách).

Hlavním nástrojem člověka byl v této době vedle dřevěného kyje a spodní čelisti některého velkého dravce (nejčastěji medvěda) hrubě otesaný kámen různých tvarů.